Myšlenka, věnovat se aktivně tančírnám, vznikla v době, kdy jsem intenzivně zájmově tančil. Kromě tanečních kurzů a reprezentačních plesů některých tanečních škol,
kde si taneční mistři pohlídají repertoár kapel, v podstatě nebývá moc příležitostí, kam si jít zatančit, protože až na výjimky nejsou plesy a bály taneční, nýbrž
pouze společenskou záležitostí, kde tanec je spíš na posledním místě, a chcete-li si zatančit víc, než jen Polku s Valčíkem, příliš neuspějete. Pokud pak nemáte čas věnovat
se tanci na klubové úrovni, jste v podstatě po skončení tanečních kurzů odsouzeni k úplnému zapomenutí.
Dalším podnětem, který dal vzniknout tančírnám, byl postupný zánik jedné věhlasné regionální akce, „Večerů při svíčkách”, které ve svých počátcích byly velice
kvalitní taneční záležitostí, při níž hudba, na kterou se dalo jen „šlapat zelí”, nezabírala více než čtvrtinu večera. Jejich postupná vzrůstající obliba
však měla za následek komercionalizaci, tedy zvyšování podílu hudby, na kterou tančí „netančící většina”, tj. hudby, na kterou se nedají tančit tance, které
se pracně učíme v tanečních kurzech, a které naše tělo bez pravidelného tréninku rádo rychle zapomíná, což nás, nadšence do společenských tanců, časem otrávilo
natolik, že jsme na ně přestali chodit, čímž Večery přišly o jádro nejvěrnějších fanoušků a postupně se ze scény vytratily docela.